RUNNING WILD - Victory
Materiál je výborný, ale zabil to tím automatem a...

RUNNING WILD - Victory
Popravdě mě tohle album už vůbec nebaví. Zatím...

RUNNING WILD - Victory
No úplne objektívne sa Running Wild stali sračkou...

RUNNING WILD - Victory
avizovals devět z deseti, tak zas nepřeháněj :D

RUNNING WILD - Victory
Jak jsem už avizoval v předešlé recenzi , tak se...

MASTERS OF ROCK 2025 - Vizovice, sobota (12.7.2025) a neděle (13.7.2025)
Milý Sagi, Floor krom songů od Nightwish pěla...

MASTERS OF ROCK 2025 - Vizovice, sobota (12.7.2025) a neděle (13.7.2025)
...

MASTERS OF ROCK 2025 - Vizovice, sobota (12.7.2025) a neděle (13.7.2025)
Drahý Molochu, jaké songy tedy pěla Floor, kromě...

MASTERS OF ROCK 2025 - Vizovice, sobota (12.7.2025) a neděle (13.7.2025)
Drahý Molochu, jaké songy tedy pěla Floor, kromě...

Ozzy OSBOURNE - No More Tears
R I P.Je to šok.












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu

Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, symbol nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.

Jeho smrt má ještě jeden symbol, možná o dost smutnější. Když odešel před deseti lety Lemmy, bylo to podobné a mluvilo se o odchodu staré gardy poctivých harcovníků, otců zakladatelů hard rockového a heavy metalového stylu. Nyní můžeme s definitivní platností mluvit o odchodu celé generace. Pravda, řada muzikantů ještě zbývá, jenže fakt, že dávným legendám ze šedesátých a sedmdesátých let je skoro osmdesát, leckdy i přes, je všeříkající. Takový ale svět je. Tak, jak kdysi odešli všichni mistři vážné hudby, jejichž odkaz přetrvává dodnes, míří na věčnost i generace těch, kteří kdysi udělali rockovou revoluci a dali světu hudbu, která pobláznila desítky milionů posluchačů. Ozzyho skon je pro toto odcházení smutným symbolem.

Jan Skala, 24. 7. 2025

Jack MEILLE (TYGERS OF PAN TANG) - Není zájem o novou rockovou hudbu


Tygers Of Pan Tang jsou jednou z mála kapel Nové vlny britského heavy metalu, o které se dá říct, že je v současnosti stejně silná jako v době, kdy její hudba byla brána jako nejmodernější výstřelek. Je tomu tak i přes skutečnost, že jediným původním členem je kytarista Robb Weir. Toho jsme vyzpovídali v roce 2020, proto se partnerem pro rozhovor u příležitosti vydání nové desky stal zpěvák Jack Meille, který je členem Tygers Of Pan Tang od roku 2004, tedy bezmála dvacet let. Rozpovídal se i o svých jiných hudebních aktivitách,..více

[rozhovory]

[21.05.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


ICESTORM - The Northern Crusades


Bývaly doby, kdy melodeathaři Icestorm z Katalánska pěli ve své rodné řeči a neznělo to vůbec špatně. Nicméně je pravda, že nazvete-li album „The Northern Crusades“, bylo by poněkud zvláštní, kdybyste severské křižácké výpravy (Icestorm se nevěnují klasický cestám do Jeruzaléma, ale událostem kolem Čudského jezera z poloviny třináctého století) opěvovali jazykem nejjižnějšího evropského národa. Středověk nebyl žádná selanka, křížové výpravy nepatřily k nejpřátelštějším událostem v historii,..více

[recenze]

[20.05.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Adrian BENEGAS - Arcanum


Paraguayský skladatel a hudebník Adrian Benegas se podruhé vrací na scénu a jeho ambice zůstávají vysoké. Zatímco na debutu "The Revenant" měl k ruce Henninga Basseho, Herbieho Laghanse, Alexe Holzwartha a řadu dalších, tentokrát se obklopil početně skromnější, ale neméně zajímavou skvadrou hostujících umělců. Největší změna se odehrála na pěvecké pozici, kde se hlavní role ujal v poslední době velmi protežovaný Ronnie Romero.....více

[recenze]

[20.05.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


MIRKO RANTANEN`S CIRCUS OF ROCK - Lost Behind The Mask


Za geniální vzdělávací nápad, kterak prostřednictvím kapely Hevisaurus k metalu přivést malé děti, by Mirka Rantanen zasloužil metál. Působení v Thunderstone, Warmen, u Tima Kotipelta, či v King Company je dokladem toho, že tento finský hudebník má už leccos za sebou a na severské scéně hraje nezanedbatelnou roli. Když před dvěma lety představil projekt Circus Of Rock, nebylo obtížné získat pro něj pozornost posluchačů i médií, jenže oblíbená sázka na tahání známých..více

[recenze]

[19.05.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


MAJESTY - Back to Attack


K poslechu nového, v pořadí desátého alba německých Majesty jsem přistupoval jako velký fanoušek předešlého zápisu "Legends". Ten přinesl vysoce melodický, hravý a hlavně zábavný powermetalový obsah, který naše západní sousedy představil ve velmi lichotivém světle. Jubilejní album mělo proto laťku kvality nastavenou pořádně vysoko, a jak už to tak bývá, její přeskok se německým autorům úplně nepodařil...více

[recenze]

[19.05.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


KATATONIA - Last Fair Deal Gone Down


V roce 2000 byla Katatonia konečně kompletní kapelou. Fredrik Norrman přivedl do skupiny bratra Mattiase, který se ujal baskytary. Za bicí usedl Daniel Liljekvist a bylo to znát, kvalita šla nahoru. První vlaštovkou nové sestavy bylo EP “Teargas“ s titulní velmi chytlavou skladbou, která se dostala i na album. To dostalo název „Last Fair Gone Down“ a zdobil jej tradičně velmi depresivní obal.

„Dispossession“ posluchače přivítala překvapivě příjemnou melodií a vzdušnými klávesami...více

[recenze]

[18.05.2023]

[Tomáš Marton]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


Yngwie MALMSTEEN - Rising Force


Že Yngwiemu Malmsteenovi členství v kapelách nesvědčí a jeho přítomnost nedělá dobře kapelnímu duchu, bylo jasné už v době, kdy se na pár měsíců stal členem Steeler, s nimiž natočil debutovou desku, aby následně tuto partu de facto pohřbil. Zkusil to pak ještě jednou a nastoupil do renomovanější party Alcatrazz, kterou vedl bývalý zpěvák Rainbow Graham Bonnet, ovšem ani zde nevydržel déle než jednu desku, debutovou „No Parole From Rock N`Roll“. To, že jej nahradil další podobný střelec Steve Vai je pro jeho příběh nepodstatná věc,..více

[recenze]

[18.05.2023]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


WITCH HAMMER - Absolutno II: Coinspirace


Plán jablunkovské party Witch Hammer byl jasný: naprat obsah dva roky staré fošny "AbsolutNo" do co největšího množství lidí na tuzemských festivalech. Jenže tuhle touhu, tak jako u mnoha jiných, narušila covidová pohroma. O to větší prostor se ale naskytl pro práci na studiovém bratříčkovi, jenž dostal do vínku titul "Absolutno II: Coinspirace". Na rozdíl od prvního dílu, který byl inspirován tvorbou Karla Čapka, se tentokrát přesouváme do světa intrik a lží, jimiž nás údajně manipuluje hrstka nejmocnějších...více

[recenze]

[17.05.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


LAST IN LINE - Jericho


Když se řekne Last In Line, jako první okamžitě na mysl vyskočí výtečné album Ronnieho Jamese Dia. Nikdo si v tu chvíli nejspíš nevzpomene na to, že v současné době působí kapela téhož názvu, v níž hrají dva někdejší Diovi spoluhráči, bubeník Vinny Appice a kytarista Def Leppard Vivian Campbell. Ta možná vytane na mysli o mnoho později a jen u hrstky zasvěcených, protože je její existence se nikdy nemůže vyrovnat dopadu a významu klasické desky z roku 1984. Proč tedy existuje? Původní myšlenka nebyla vůbec špatná..více

[recenze]

[17.05.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


SCARLET AURA - Rock în sânge și voință


Bývaly časy, kdy rumunští Scarlet Aura doprovázeli coby stylově blízcí souputníci na evropském turné Tarju Turunen a vydavatelská firma jejich druhé album „Falling Sky“ cejchovala sloganem o jednom z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu. A neznělo to úplně nemožně. Jen sedm let stačilo na to, aby tahle vize vzala totálně za své. Nejdřív si Scarlet Aura podkopli nohy mizernou sbírkou cover verzí, o dva roky později kolekce „Hot `n` Heavy“ (první díl koncepční trilogie) naznačila, že kapela se z krize vyhrabává,..více

[recenze]

[16.05.2023]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


POP EVIL - Skeletons


Že dnešní vývojové proudy v rockové a metalové hudbě nejsou zrovna nejnápaditější, je známo několik let. Podle toho také vypadá trend, který styl tvrdé hudby nabral a tak na scéně máme například řadu ultratemných spolků, stále ještě posunující hranice extrému. Máme tu i houf metalcorových nadšenců, kteří kopírují postupy jeden od druhého, a snad ani nevědí, že svou mělkou uměleckou studánku už dávno vyčerpali a je v ní sucho na troud. A pak tu máme mainstreamové spolky v čele s Disturbed nebo Five Finger Death Punch,..více

[recenze]

[16.05.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 3,5/10]


BATTLE BORN - Blood, Fire, Magic and Steel


Vychrlí-li na vás někdo pojmy Blood, Fire, Magic and Steel, která kapela vás napadne na první dobrou? Názvem debutového alba můžou britští Battle Born krapet zmást řadu metalových fanoušků – jednak proto, že podvědomá asociace na Manowar je u řady z nich asi nevyhnutelná, jednak proto, že Battle Born to berou z krapet jiné strany, přičemž v pátém roce existence kapely to trochu vypadá, jako by se southamptonská čtveřice nemohla dohodnut, zda vsadí víc na modernu nebo na power metalovou klasiku,..více

[recenze]

[15.05.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


THE ROLLING STONES - Let It Bleed


Brian Jones měl pohřeb 10. července 1969. Z bývalých spoluhráčů se smuteční akce zúčastnil pouze basista Bill Wyman a bubeník Charlie Watts. Mick Jagger byl se svou přítelkyní Marrianne Faithfull v Austrálii, tak alespoň poslal květiny a Keith Richards se omluvil se zdůvodněním, že nesnáší pohřby. Bylo to trochu alibistické, ale pokud si uvědomíme, že Jonesův a Richardsův vztah byl na bodu mrazu od chvíle, kdy Keith Brianovi přetáhl jeho švédskou přítelkyni Anitu Pallenberg, tak i pochopitelné. ..více

[recenze]

[15.05.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]


ANTHEM - Crimson & Jet Black


Heavymetalové Japonsko osmdesátých let, to zdaleka nebyli jen Loudness, kapele kytaristy Akiry Takasakiho zdatně šlapala na paty neméně instrumentálně zručná parta Anthem. I když vydávala debut v době, kdy Loudness vyrazili do světa s průlomovým dílem „Thunder In The East“, brzy si obě kapely konkurovaly, ač přece jen Anthem minulo kultovní postavení jako Takasakiho partu. Drobné, spíše přátelské rozmíšky z osmdesátých let, jsou dnes minulostí a obě kapely stojí na stejné straně barikády, ..více

[recenze]

[14.05.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


BABYMETAL - The Other One


Babymetal. Stačí jen napsat název japonské kawaii metalové kapely a pro mnohé lidi to bude jak červený hadr pro býka. První deska byla senzace a i přes značný počet metalových fanoušků, kteří ji zavrhli, měla veliký úspěch. Druhá deska úspěch zopakovala, ale moment překvapení už nepřišel. Třetí „Metal Galaxy“ nabídla několik dobrých songů, ale jako celek nebyla příliš výrazná. Tou dobou už Babymetal nebyly ve třech, ale pouze ve dvou (Yuimetal z kapely odešla). ..více

[recenze]

[14.05.2023]

[Tomáš Marton]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


PRESA - Presa


Příběh, jakých bylo napsáno tuny – v roce 2017 se ve španělské Cartageně dala dohromady parta muzikantů, která svoje umění chtěla pod názvem Projecto X pilovat na osvědčených rockových hitech. Ke cti jí je třeba připočítat fakt, že v záplavě podobně smýšlejících kapel se pokusila jít trošičku jinou cestou, neb základ repertoáru měly tvořit nejslavnější písně místní scény. Jak rostlo umění i sebevědomí muzikantů, přišlo přejmenování na Presa a vlastní tvorba, s níž přes kraťas z roku 2019 ..více

[recenze]

[13.05.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


ANGEL - Once Upon A Time


Mezi jistým okruhem posluchačstva je kapela Angel jednou z největších rockových legend. Možná jen proto, že si uměla načasovat svůj rozpad a činnost ukončila po vydání nejlepšího alba „Sinful“ už v roce 1979, čímž to vypadalo, že kapela nejenže odešla v nejlepším, ale sakra chybělo poslední slovo, které by udělalo tečku za skvostnou kariérou v sedmdesátých letech. Tehdy možná byli slušným marketingovým produktem, ale také po čertech nadanými muzikanty, kteří vyprodukovali pět výborných alb,..více

[recenze]

[13.05.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


Listování : << < 85 / 661 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.15227 sekund.